Člověk vs stroj

Lidská práce patří mezi nejdůležitější prvky podnikání. Nicméně, člověk také vymyslel stroj, jež dokáže lidské práce do určité míry či zcela nahradit. Jak tedy zaměstnanec může se strojem bojovat?

V první řadě by zaměstnanec neměl brát své první pracovní místo po ukončení studia za konečné. V práci tráví člověk většinu života. Technologický vývoj nikdy nespí. Proto by se měl zaměstnanec vzdělávat nejen firemními školeními, ale i sám. Není zapotřebí nějaké dramatické každodenní studium. Jen by neměl být zaměstnanec tvrdohlavý a odmítat nové věci. Jinak se může stát, že ho nahradí stroj.

V podnikání (ale i v běžném životě) mají lidé tendenci automatizovat věci, pro něž existují dostupné technologie. Např. vznik 5-osé CNC frézky nahradil frézaře, který musel na klasické frézi upínat obrobek 6x, aby mohl obrábět ze všech 6 stran. Pokud by se frézař nepřeškolil na nové CNC, tak zůstane bez práce.

Dalším faktorem je tendence firem k univerzálnosti. Investice do strojů představuje významný finanční výdaj a proto chce firma novým strojem získat co nejvíc. Jinými slovy chce nahradit co nejvíce činností, jež před tím museli vykonávat lidé. Firmy rovněž nerady školí zaměstnance. Jde o zdlouhavý a riskantní proces, kdy nakonci může zaměstnanec odejít (pokud si ho firma nějak nezaváže) a firma musí začínat odznova. Proto raději investuje do dražšího multi-funkčního stroje a zaškolí 1 zaměstnance, než aby musela zaškolovat 3 zaměstnance na starší model stroje.

Co to znamená pro lidstvo? Bude lidská práce někdy nahrazena? Z části už nahrazena byla. A je to dobře, protože byly nahrazeny především nebezpečné a fyzicky velmi namáhavé činnosti. Tento trend pokračuje a zaměstnanci se čím dál víc přibližují k počítačům i na dílenské úrovni. Někde je tento proces rychlejší (sériové výroby) a někde pomalejší (kusové, zakázkové výroby).

Statistiky hovoří sami za sebe. Před několika desítkami let byla obdobná míra nezaměstnanosti jako dnes, i když technologie značně pokročili. Kdyby stroje vytláčely lidskou práci, tak by se nezaměstnanost zvyšovala. Ale není tomu tak. Lidé se akorát přesouvají na jiná pracoviště, kde pro stroje vytváří úkoly, programy, … podle kterých mohou vznikat, pracovat, posouvat lidstvo k lenivěšjím pozicím.

To je NOVÉ!

Co to vlastně znamená, když je něco nové. Jak to vnímá zákazník a oč jde prodávajícímu?

Zákazník má rád nové. Většina lidí sleduje zprávy. Jsou rádi za nové informace, nové věci. To samé platí o produktech. Chtějí být s davem vepředu. Mají zájem o nové modely. Přece nebudou kupovat ty staré.

Na druhou stranu firmy hrají na zákazníka nekalou hru. Ano, firmy musí inovovat, aby udržely krok s konkurencí. Ano, firmy musí nabízet nové produkty, které zákazník žádá. Ano, je dobře, že firmy uvádí na trh nové produkty, které posouvají civilizaci kupředu, ale rozhodně ne, když přídavné jméno nové používají v marketingu.

V prvé řadě v reklamách upozorňují, že právě toto nové má supervlastnosti, superkvalitu, a překonává všechny konkurenční produkty, všechny staré produkty. V tom vězí háček. Tím vlastně hanobí i své vlastní starší produkty. V podstatě říkají, že zákazník byl tak hloupý, že si před tím kupoval jejich nekvalitní produkty, a až teď přišla firma s novým produktem, který je zaručeně ten správný. Nicméně neuplyne ani rok a firma přijde opět s novým ještě lepším produktem. Tím vlastně říkají, že jsou neschopná firma, která stále zákazníkům lže a stále zákazníkům prodává nekvalitní produkty. Občas se objevý nový produkt, který však po čase bude překonán svou vlastní firmou.

Za druhé nové nemusí být nové. Stačí pozměnit nějaký prvek produktu a vydávat ho za nový. Ani vlastně sama firma nemusí vědět, zda nový produkt bude lepší než ty předchozí. Je to jen důvod k tomu, aby mohly vytisknout nové katalogy, jimiž obhájí svoji reklamu (my máme nové produkty a proto musí dát lidem vědět, že si je mohou koupit). A jak vlastně zákazník pozná, že jde o novou věc. Firma může použít recept, složení, jež používala před 3 lety, akorát jej zabalí do nového produktu a uvede novou reklamní kampaň.

Za třetí nové produkty slouží k vytažení peněz ze zákazníků. Obzvláště u softwarů dochází k problému, že firma (zákazník) ani nemůže užívat staré produkty, neboť nemusí fungovat. Každý rok si musí kupovat licenci k novým verzím softwaru, u kterého ani nemusí využít všechny funkce. Jedné funkce se však zákazník musí vyhnout – zastaralost, jež může narušit fungování starších verzí.

V neposlední řadě se s novými produkty vyskytuje riziko neúspěchu. Série se může ukázat jako závadná. Trend rychle může vyjít z módy. Nové se stane starým ještě dříve, než si na sebe vydělá.

Vyšší zaměstnaností k nižší kvalitě

 

Být zaměstnaný je fajn. Být zaměstnaný a mít vysokou mzdou je ještě lepší, ale jak je to z pohledu zaměstnavatele?

Cílem firem na poli personalistiky je mít kvalitní zaměstnance za co nejnižší cenu, neboli mzdu, jež pro podniky představuje náklad. Teoreticky by tedy měly firmy zakládat svá sídla, fabriky, pobočky v místech, kde je nejlevnější pracovní síla. Dalším důvodem je širší výběr. Firma si může vybírat a hledat toho nejlepšího. Co z toho tedy vyplývá? Optimum podniků na trhu práce je tedy určitá mírá nezaměstnanosti. Nikdy se nebudou snažit o minimální nezaměstnanost, protože by byli samy proti sobě. Avšak v některých oblastech dochází k výskytu velmi nízké míry nezaměstnanosti. Jde o města, kde se to vyplatí. Mzda je sice náklad, ale pokud je výnos o dost vyšší, tak proč ne a nezaměstnanost může klidně klesnout téměř až na minimum.

Toto byl příklad, kdy jak z pohledu zaměstnance tak zaměstnavatele dojde na trhu práce k vítězné situaci. Mzdy rostou. Firmy stále dokáží pokrýt rostoucí mzdy z vysokých příjmů. Ale co když taková krátkodobá situace nastane v místě, kde výnosy nerostou, ale přibývá pouze firem? A jak je to vlastně s kvalitou zaměstnanců v dobách nízké nezaměstnanosti?

V obou případech se snižuje kvalita zaměstnanců. Čím nižší nezaměstnanost, tím užší výběr pro firmy, tím hůře kvalifikované pracovníky musí firmy nabírat a co nejhůř za rostoucí mzdu. Zaměstnanec se dostává do výhody. Firmy o kvalitní zaměstnance bojují. Hledají alternativy. Např. multifunkční stroje, jež omezí počet pracovních míst. Software, který dokáže řídit dílnu bez-obslužně, … S nízkou kvalitou zaměstnanců přichází další problém – školení. Firmy musí zaškolovat. To vyžaduje určitý čas a po něm se může stát, že zaměstnanec uteče za lepším (pokud si ho firma nepozichruje). Podnikatelé nejenže nemají chuť školit, ale radši se sejdou s kamarádem z radnice na kafi, aby podiskutovali o tom, jak strašně málo je masa do mlýnku (na odborná učiliště).

V prvním případě (kdy nerostou výnosy na zaměstnance) dochází ještě k horší situaci. Školení se nevyplatí vůbec a v podstatě dochází k tvrdému boji mezi firmami o přežití. Problém je, že tento boj probíhá pouze u firem na stejných trzích. Avšak mnoho zaměstnanců může pracovat v různých odvětvích. Dochází k tomu, že i když je určitá firma konkurenceschopná na svém trhu výrobků, tak není schopna ustát rostoucí mzdové náklady v místě podnikání. A tito personalističtí konkurenti vytlačí firmu do záhuby, aniž by to bylo jejích úmyslem, aniž by o dané firmě věděli, neboť vůbec nesdílí stejné odbytové trhy.

I když kvalita zaměstnanců všeobecně klesá v době vysoké zaměstnanosti, tak v některých oblastech podnikání se kvalita zvyšuje. Řeč je o manažerech. Nouze je naučí. Najednou musí být mistry na poli personalistiky, musí umět vytěžit maximum s dosavadních zaměstnanců, musí umět hledat nové zaměstnance z toho mála na trhu práce, musí umět najít alternativní řešení, musí efektivně zaškolovat, musí být flexibilní na trhu práce.